Výprava Chorvatsko 2002

  Cestu do vytouženého Chorvatska jsme s kamarády plánovali asi rok předem. Nápad se jednoho dne zrodil v mé hlavě, kdy jsem měl představu o bezstarostné jízdě za sluncem...

    Hlavní  představa byla taková, ľe s několika dobrými přáteli vyrazíme jen tak nelehko s několika nejdůleľitějąími věcmi a automobily, které bezpečně zvládnou zahraniční cestu. V úvahu přicházela má Škoda 105 S z roku 1985 do které jsem vkládal veąkeré naděje... měla ( a doposud má) spoustu předností: byla celoročně garážovaná bez náznaku jakékoliv rzi a hlavně velmi nízký počet najetých kilometrů, který byl asi 26 000 km. Svému "milovanému" autíčku jsem proto věřil a nepřipouštěl na daleké cestě jakékoliv selhání.

    Během roku jsme postupně sestavili tým výpravy, jehož obsazení bylo: Martina + Jirka, Martin, Ondra a já (Vašek).  Scházeli jsme se postupně celou zimu a jaro tak jednou do měsíce. Řešili jsme a promýšleli jsme vše důležité pro naši výpravu. Především náklady na cestu od kterých se vše odvíjelo, ubytování, jídlo, pojištění, mezinárodní řidičáky, druhý automobil, ostatní technická zabezpečení, cizí měna a hlavně termín ve který budeme mít všichni volno - to nebylo tak těžké, protože všichni jsme měli letní prázdniny.

    Díky výborné spolupráci všech zúčastněných se nám veškeré plány podařilo splnit.

Náklady:

    Důležitý byl finanční rozpočet. V úvahu bylo třeba vzít především výdaje na benzín, jídlo... a také určitou rezervu na průjezd Rakouskem, kde ji po vás mohou vyžadovat (cca 20 Eur/osoba/den), zkrátka je třeba myslet na to, aby nikdo nejel zpět úplně bez peněz. Rozhodli jsme se že v Chorvatsku budeme spát mimo kempy, třeba někde na odlehlejších místech, ve stanu či v autě a tak ušetříme denně cca 100 Kč za osobu a noc v tamním kempu. To je sice v Chorvatsku zakázané, ale jak jsme tam zjistili, není to nic neobvyklého. Počítali jsme s pobytem zhruba 10 dní (podle nálady a touhy vrátit se domů). Veškerou útratu jsme spočetli na 2500 Kč pro každého. Pro případ rezervy jsme se složili každý 4000 Kč a zbylé peníze si pak rozdělili. Za 500 Kč od každého jsme v den odjezdu nakoupili v supermarketu potraviny a dalších 500 jsme nechali na pohonné hmoty ještě v ČR. Zbylé peníze jsme proměnili na Eura (1500 na benzin v zahraničí a 1500 jako rezervu) -Spočetli jsme to neuvěřitelně přesně, neboť nám opravdu zbylo každému přesně 1500 Kč. Tyto peníze jsme měli společně, jen rozděleny na dva díly, aby obě posádky automobilů měly případně čím disponovat.

Automobily:

     Dále bylo třeba zajistit druhý automobil, který obstaral Ondra (Spíš jeho táta), byl to Fiat Tipo 1.4 a díky jeho síle ve srovnání s mojí Škodovkou 105 S tvořily jeho posádku Martin, Martina a Ondra a všechny těžké věci které jsme vezli, já jel pouze s Jirkou. Ondra dále opatřil CB stanice (vysílačky do auta), které mají několika kilometrový dosah. Tak  jsme během celé cesty mohli bez problémů komunikovat a domlouvat se na trase bez nutnosti zastavení, zároveň se dobře bavit, a nebát se že se jedno auto druhému ztratí. Cesta tam i zpět s našimi vozy proběhla celkem bez problémů, jen u mé Škodovky cestou tam přestal ve Slovinsku fungovat tachometr a proto jsem během následujících několika stovek kilometrů, neustále "otravoval" vysílačkou Ondru,  aby mi řekl kolik jedem. Na oplátku u Ondrovo  Fiata přestaly v největším lijáku na dálnici (několik dnů před záplavami v ČR) fungovat stěrače, naštěstí se po krátké zastávce opět rozešly.

    Velikou výhodou, dálkového cestování po dálnici je neuvěřitelně nízká spotřeba paliva. Což u mé "stopětky" se čtyřstupňovou převodovkou dělalo až 5,6 l /100 km, Fiat Tipo 1.4 bral úplně stejně (měl ovšem větší náklad).

    Důležité před takovouto cestou je dobrý technický stav vozidel, hlavně při průjezdu Rakouskem, kde jsou tamní celníci na toto velice hákliví. Například je třeba mít dezén na pneumatikách alespoň 1,7 mm. Proto jsem musel u své Škodovky vyměnit dost sjeté přední pneumatiky  za nové. Na zadních kolech mám ještě původní pneumatiky OR6 z roku 1985 a hloubka dezénu stále vyhovuje :-). Jeli jsme vybaveni pouze běžným nářadím na drobné opravy a nezbytné náhradní díly, jako např. řemen k alternátoru a láhev s motorovým olejem který bylo třeba čas od času dolít. Vezl jsem několik litrů destilované vody do chladiče kvůli vysokým teplotám. Kupodivu jsem se svým autem ani jednou "nevařil" a nemusel jsem za celou dobu přilít jedinou kapku vody do chladiče. S sebou jsem si vezl knihu Opravy na cestách pro vozy Škoda, ale nevím zdali by nám byla nějak platná, protože funkci motoru známe všichni pouze teoreticky ze školy.

Vybavení:

    Důležité bylo cestovní pojištění(dá se sjednat v jakékoliv pojišťovně za cca 20 Kč/den a hradí případné léčebné výlohy), mezinárodní řidičský průkaz, který není podmínkou, ale mohou kvůli němu v zahraničí dělat problémy(vystaví za 50 Kč na dopravní policii). A pro automobily ještě tzv. "zelenou kartu" a samozřejmě OTP.

    S sebou jsme potřebovali vzít co nejméně věcí, kvůli tomu, aby se nám to vešlo do aut... Měli jsme každý malou sportovní tašku s osobními věcmi. Nakonec stejně každý z nás potřeboval jen plavky a jedno tričko :-) Nakoupili jsme spousty potravin, konzervy, instantní polévky, 5 ks chleba a hlavně několik balení vody, neboť v Chorvatsku vyjde jedna láhev zhruba na 20 Kč. Sýry, trvanlivé salámy, těstoviny a spousty sušenek bez čokolády (zkuste si představit čokoládu ve 40 C ve stínu :-) Kupovali jsme hlavně věci, které vydrží neustále vysoké teploty. Vezli jsme s sebou také plynový vařič a sadu plechového nádobí na vaření.

    Na místě jsme kupovali pouze ten jejich bílý chléb-je to jako naše veka na chlebíčky (cca 20 Kč/ks, na snídani jsme snědli 2), poté co nám došly naše české bochníky, po kterých se nám časem začalo docela stýskat...Voda nám po několika dnech také došla, ale odmítli jsme platit těžké peníze za další, tak jsme si jen nechávali prázdné PET láhve a tak jednou za dva dny jsme s nimi vyrazili na benzínku, nebo do umývárny v hotelu a natočili z umyvadla novou, nikdy jsme se nesetkali nějakým odporem personálu.

Trasa:

    K určení trasy nám velmi dobře posloužil jeden počítačový program. Na mapě jsme vybrali přímořské pobřeží, které leží, co nejblíže ČR, protože Škodovka je přece jen Škodovka... Vybrali jsme tedy sever Chorvatska, kam to bylo z Příbrami necelých 800 km. Chorvatsko jsme zvážili jako nejvhodnější i kvůli srovnatelným cenám, narozdíl od sousední Itálie, kde je poměrně draho. Naše trasa vedla přes Č.Budějovice, Č.Velenice-Gmund, Wien, Gratz, Maribor, Lubljana a pak nejkratší cestou k moři... Zavrhli jsme možnost jet o něco kratší cestou přes Linz a Strastburg, díky třem "tučně" placeným tunelů přes Alpy, což při dvou autech již citelně poznáte, a také kvůli nižšímu provozu, po námi stanovené trase. Tyto úvahy se nám potvrdili protože jsme zaplatili pouze 2x 7,6 Euro za 10ti denní dálniční známku po Rakousku a provoz byl také minimální (pá-so, 2.-3.8 ! hlavní sezona!). Dále bylo třeba platit mýtné na Slovinské dálnici. Platilo se po několikakilometrových  úsecích dálnice (cca 50 až 100 km), buď v Eurech nebo ve Slovinských Tolarech. Platí se většinou okolo 1 Eura za úsek (pro jedno auto přes Slovinsko cca 5 Eur). Při placení je dobré mít drobné, protože moc rádi vracejí na Eura ty jejich Tolary (např. platíte-li za úsek 1 Eur dvacetierurovkou tak vám nejspíš zbylých 19 Eur vrátí přepočítané podle aktuálního kurzu v Tolarech! a co potom s nimi, když Slovinskem jen projíždíte... Benzin bez problémů zaplatíte všude(Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko) v Eurech.

    Vyjížděli jsme na noc ve 21 h kvůli horku při  jízdě přes den a k moři jsme dorazili druhý den dopoledne.

    První místo, kde jsme se poprvé smočili v moři, byl Slovinský Koper, odkud jsme ještě tentýž den pokračovali do Chorvatska. Prvním místem na přespání byl Umag, odkud jsme pokračovali jižněji po Istrii přes Poreč, Rovinj a poslední dny jsme trávili poblíž Puly. Odtud jsme přes Rijeku jeli zpět na Lubljanu a pak po stejné cestě zpět domů... 

Ubytování:        

    Ubytování jsme neměli zahrnuto ve finančním rozpočtu, protože jsme počítali s nulovými náklady. Vezli jsme s sebou jeden stan pro dva, spacáky a karimatky. Počítali jsme s tím, že budeme spát pod širákem, ve stanu a v autech na místech k tomu příhodných a pokud možno neplacených... Vždy jsme hledali místo na spaní někde kousek u silnice, mimo dohled, trochu v soukromí a hlavně skryti před zákonem, protože takovéto ponocování je v Chorvatsku zakázáno. Přinejhorším jsme věděli, že ubytování vždy najdeme v autokempu, kterými je tamní pobřeží doslova lemováno. Přespat někde na neplaceném místě nebyl žádný problém a jak jsme později zjistili nebylo to nic neobvyklého. Stačilo jen najít takový prostor, kam se nám vejdou dvě auta a bylo to... Spali jsme různě, ze začátku hodně pod širákem, ale pak se stávalo pravidlem, že v noci sprchlo, takže jsme se na noc přesunuli do aut, a do stanu.

Slovo na závěr: 

    Společně jsme se shodli na tom, že jsme zažili jedno z nejlepších prázdninových dobrodružství, na které určitě nikdy nezapomeneme. Pokud to bude jen trochu možné zorganizujeme takovýto výlet ještě v dalších letech...

    Věřím,  že mnohým z vás poslouží tyto stránky jako návod a pomůžou vám zrealizovat vysněnou dovolenou, třeba v NAŠEM STYLU...

PS: Pokud jste zde nenašli, co jste hledali neváhejte se obrátit s případnými dotazy na členy naší výpravy.

       Doporučuji také fotogalerii, kde je naše výprava fotodokumentována a Jirkův deník.

                                                                                                                                   

                                                                                                                                                           Václav Kotlan

aktualizace 4.12.2003